Tak mě tady máte!

6. září 2014 v 23:10 | Beziliska
Tak mě tady máte!
Nová doba si dnes vyžaduje neustálé online informování o všem, co člověk dělá, kde běhá, kde lozí, kam chodí, s kým chodí, kde spí a s kým spí. Nejsem typ, co jde s dobou. Na "in" lidi se dívám skrz prsty. Být bloggerka je strašně in. Psát články a eseje je strašně in. Běhání je strašně in a cool, stejně jako chodit do fitka a udržovat se v kondici je bezesporu velice cool a in. Z toho všeho výše zmíněného vyplývá… že jsem vlastně in a cool.

Ale vrátím se na začátek tady toho coolingu a potřeby sdělovat své životní pokroky.
Na začátku všeho byl…kopec. Úplně obyčejný kopec v horách, nutno podotknout, že velmi krásných horách, na Malé fatře…byl to vlastně Malý Rozsutec, který mě přivítal svou otevřenou náručí a pravil: Na tebe jsem tu čekal!
(Ano, jsem svobodná, bez závazků, bez zábran, volnomyšlenkářská, po večerech a po práci se strašně nudím a s blížící se třicítkou jsem i plná nechuti řešit existenční problémy a otázky týkající se vztahů, sexu, manželství, rodinného života a dětí. Nicméně na toto téma mi už v hlavě vzniká další blog, který se ale začíná transformovat spíš do bloku).
Ale Rozsutec tehdy zavelel, srdce se zasnoubilo, duše zaplesala blahem, mozek mi poděkoval a nohy mě nenáviděly. Dílo bylo dokonáno. Propadla jsem horám, tak jak jsem si to vždycky přála.
Začalo se plánovat výletování. Fatra, Tatry, Beskydy…Alpy. Sekretář rodičů vydal I půl století staré artefakty v podobě map, pohlednic, fotografií a jiných dokumentů dokazujících jejich rozverné mládí na horách a v horách. Pohoří se přece tak rychle nemění, mapy se dají používat a já si odvezla archivní stohy do svého ostravského brlohu k trávení dlouhých zimních večerů.
První cíl byly Tatry… Nejprve Nízké a pak Vysoké. Vlastně. V sobotu Nízké a v neděli Západní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama