Salomon City Trail Ostrava 18.7.2015

18. července 2015 v 20:44
Salomon City Trail Ostrava

Na STRC jsem se hodně těšila. Jednak jsem se cítila ve výborné formě a za druhé jsem chtěla zúročit tréninkovou přípravu posledních týdnů převážně na horách. Proto jsem se těšila na trať, která zahrnovala výběh na haldu Ema a několik schodových pasáží skrz slezskou Ostravu. Právě díky výběhům a seběhům jsem se cítila maximálně připravená a nebrala jsem v úvahu ani varování na extrémní tropické předpovědi počasí. Už během středečního decentního tréninku v rámci závodu a proběhnutí po trati závodu bylo dusno jako za nároďák a lilo ze mě jako z konve, každopádně mě to z míry nevyvedlo a já se těšila jak na vánoce. Na čtvrtek a pátek už jsem měla naordinovaný klid, což jsem samozřejmě nedodržela a já si naordinovala lehké posilování alespoň horní poloviny těla, takže v pátek ráno jsem se sotva bolavýma rukama oblékla, abych mohla jít do práce. Ale to mi nevadilo, rukama přece neběžím a na nožky jsem si dala bacha. Oblečení i strava byly nachystány již od večera, takže už v sobotu ráno žádný stres a v podstatě do startu závodu panovala super nálada a konverzace s ostatními závodníky známými i neznámými. Naléváme se ionťákem i vodou, ať máme co potit, a já se psychicky připravuju na první osvěžení na 2,5 km, jelikož prvních 5 km a v horku bývá nejhorších. Vyrážíme ze stínu Trojhalí na prosluněný start, za komentáře, že v zimě by se nám běželo hůř, inu těžko říct, v 35 stupních to bude první zkušenost, a stavíme se co nejvíc dopředu, samozřejmě proto, aby mě mohli ostatní předbíhat. Moje klasické předstartovní dilema, odskočit si do všelijakých křáků podél cesty jako asi 40% shromážděných, nebo to potlačit? Pro příště udělám to první, ať je tam nalezených holých zadků kolik chce. Takže výstřel a přední řada vysřelí taky, vlaju za nima jak zpocené tričko, které se snaží co chvíli přilepit na kůži, ale nedaří se mi to. Po kilometru je slezskoostravský hrad a já cítím nejen to, že se mi fakt chce čůrat, ale taky že se začínám vařit. Pár známých mě předbíhá a vtipkují, já se uklidňuji, že se to po svěžení na občerstvovačce spraví. Běžíme podél řeky a následují první schody, super, beru je ještě po dvou, občerstvovačka na dosah. Beru ionťák na vypití a vodu na polití. Ionťák spíš vdechnu než vypiju a vodu si hodím za sebe místo na sebe, tudíž následující schody vykašlávám jak při astmatickém záchvatu a když před sebou vidím ostatní přecházet do chůze, jdu taky. Tělo to okamžitě uvítá a snaží se zpomalit, takže se ploužím i z mírného kopce. Proklínám celý závod a především to debilní horko. Přemítám si věty o přehřátí organismu, které jsem si večer před závodem pečlivě pročetla, takže jsem neomylně každých sto metrů na sobě cítila příznaky kolapsu. Sto kolapsových metrů doprovázelo mezitím každých 50 potřeba čůrání, tím spíš že se trasa začala klikatit všelijakým tamním zeleným porostem vedoucím k haldě a jejím lesíkům. Hlavou se mi honí myšlenky, nebo spíš vaří, jelikož mám pocit, že mám v hlavě minimálně čerstvě uvařenou květákovou polévku, typu tady si sednu do stínu a počkám, načež si uvědomím, na co bych tam asi tak čekala, budu muset dolézt tu pekelnou cestu zpátky tak či tak. Fajn, tak si nesednu, ale tak aspoň se vyčůrat, no co, tak mě předběhne 5, 10 lidí…10 sakra, to je moc, raději se počůrat. Začnu tedy aspoň nadávat na toho, kdo vynalezl kilometrovníky, jelikož se tím zavařeným mozkem snažím napočítat do 13 a ta značka 4 km mi téměř vhání slzy do očí. Do prdele práce, ještě 9 km. Počkat, třeba to píšou naopak, 4 km do cíle, bože, dej si facku, jen na haldu to bylo 6,5. Teď už fakt neběžím, jdu…avizovaný výběh na haldu Ema začíná připomínat pochod astmatického ústavu, na druhou stranu jsem ráda, že v tom nejsem sama a sípeme si to vršku s několika dalšími. Do pochodu se mi ohlašuje žaludek oblíbeným žbluňkavým zvukem, který dokáže ten běh vždy zpříjemnit. Mám pocit, že takhle pomalu jsem se na těch 200 výškových metrů neškrábala ani pozadu, svůj vysněný ladný výběh na vrchol jsem v hlavě okřikla, jako by to měl být ten nejkatastrofálnější hřích. Tlak na spáncích na mě mluví "Marie zapomeň, tady se nepoběží." Tečka. V podstatě své plány měním na to do cíle hlavně dolézt. Mezitím vymýšlím různé výmluvy na to, proč jsem do cíle dolezla po čtyřech, nebo dojela tramvají, ale jako na potvoru mě vůbec nic nenapadá. Počkat, začíná mě bolet kotník, ano, asi jsem špatně dopšlápla a při každém kroku se hlásí. Výborně mám, výmluvu!Vylezu nahoru a s pocitem, že dnes už se na kopec nepodívám ani na obrázku, zapomínám na kotník a překvapivě to rozpaluji dolů. Paráda, to je ono, než stačím zakopnout a už už skoro letím přímo na borce, kteří tam fotím..bravurně jsem to vybrala a tedy let 323 pokračuje. Je to lepší, cesta k mostu a radnici konečně ubíhá tempem vaříme maso do měkka na mírném ohni, a žádné prudké restování a nutkání čurat už mi začíná tykat, tak je to hned přátelštější. Jen ty kilometrovníky… Vodou se už trefuju do konce do správné trubky a dostávám se na most přes Ostravici, kde mám výhled na závodníky přede mnou. Vidím známé tváře/záda a to mi dodává sílu pokračovat a ne se ploužit. Vydrží mi to asi tak kilometr, než se dostaneme na stezku podél řeky, kde není ani větvička, tudíž super opékačka v předpoledním slunci extrémně tropického dne, pravděpodobně rekordního tohoto léta. Myslím na to, zda bude lepší se počurat anebo uhořet, nekonečné 4 km, po dřevěné lávce na hrad už za sebou táhnu nohy jako po 30 km a slečnu, která hlási už jen kilometr bych za ten 1 kilometr nejraději kopla někam. Samozřejmě se ten jeden protáhl na dva a to ještě šíleným porostem podél řeky, aby pořadatelé prodloužili trasu na těch avizovaných 13. Trasa se ztáčí a vrací k cíli, míjím se s těma přede mnou. Oni běží, já už jdu, klopýtám, nadávám, šplhám se na břeh k silnici a končím. Tohle byl ten nejhorší doběh do cíle, jaký jsem zažila. Čurání mě samozřejmě přešlo hned za cílovým obloukem a infarkt se nekoná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomas Tomas | E-mail | 19. července 2015 v 8:59 | Reagovat

Jojo, byl to masakr. Člověku přišlo, že snad ani netrénoval....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama