Perun Skymarathon - Mistrovství ČR v Skymarathonu 2016

15. května 2016 v 21:44
Je necelá hodina po startu a něco tu nehraje. Lépe řečeno neběží. Neběží mi to, nohy jsou jako z olova a hlava lítá bůhví kde, hlavně ne na PerunSky marathonu. Jak je to možné? Cítila jsem se tak skvěle, připravolala jsem se od posledního závodu v lednu a hodlala pokořit čas pod 6 hodin. A já se ve 2. kopci zašpuntovala, zasekla, skoro to otáčím pryč do lesa, hlavně z dosahu trati a ostatních závodníků.

A přitom vše se zdálo být více, než parádní. Samozřejmě obavy panovaly, a to především z delší závodní přestávky, asi 4 měsíční (i když nevím, jaký by to mohlo mít vliv, když jsem měla první závodní sezonu teprve loni). Po LH24 jsme flákali i Lysacupy a regionální desítkové závody i první jarní ultra traily mi proklouzávaly mezi prsty. Cítila jsem velký respekt k blížícímu se závodnímu triu Perun - CUTT - L4L po čtrnáctidenních intervalech a dost mi to přidělávalo zbytečné starosti o tom, zda to zvládnu, zda se v jednom nezraním a jaká popřípadě provedu opatření, abych se nezranila a o měsíc později byla připravena na Malofatranskou stovku. Možná se všechny tyhle obavy promítly do následujícího průběhu.
Týden před Perunem jsem si šla připomenout startovní výstřel na tradiční CityTrail Ostrava na 12,5 km. Čas jsem si zlepšila asi o 8 minut, ale závodící ženy mi uštědřily za vyučenou na rovince po asfaltu, ačkoliv při seběhu z haldy jsem je přelítla jako papír. Nevadí, jedeme dál. Na Perunovi si užiju seběhů až až. A tak opět stojíme na parkovišti pod Javorovým, letos s tím rozdílem, že panuje téměř ikonické letní počasí, má rozvička jógou ve svěží zelené trávě působí až téměř kýčovitě, nemluvě o úboru sukýnky a lehkého trička, na tento závod téměř nečekaná výbava.
V dobré náladě se skládáme před start, rovnám si lahvičky s vodou a přemýšlím, zda nestálo za to, batoh úplně vynechat a běžet jen s nějakou lahví, jako spousta jiných, anebo úplně bez a vystačit si s občerstvovačkami, jako zbylá třetina. I tak jsem si pro případ nečekaného přívalového lijáku sbalila lehkou bundičku (neboť prázdný batoh mi na zádech skáče).

Vyráží se ve znamení špuntování, na první sjezdovce se dav rozbíhá do stran a já kličkuji mezi vyšlapanými cestičkami a drny trávy. První stoupání není špatné, udržuji rytmus a závidím vylétnuvšímu paraglidistovi, který masu závodníků sleduje z nebeské výšky. Míjím fotícího Dana, jehož záda mu začátek sezóny zakázaly, potkám fotícího Lukáše a těsně před vrcholkem mě stříhá Alžběta z Lysacupu, se kterou jsem si perunskou tahanici užívala v loňském roce. Následuje seběh do Řeky na první občerstvení. Nějak to drhne, lehce se mi nesbíhá, nicméně pár lidí předběhnu, stejně tak, jako jich pár předběhne mě. U občerstvovačky mává Ríša a hlásí, že jsem asi minutu za Robinem. Těšila jsem se na banán, jenže ten nikde, loknu vodu a strčím do pusy kousek musli tyčinky, který žvýkám následující půlkopec. Letos nejsou lana, jde se po úzké pěšince, pomalým tempem, které mi až vadí, ale nikdo nepředbíhá, nikdo nechce přepálit, utěšuji se stejnou taktikou a dál si žvýkám ten kousek tyčinky. Jeden traverz, druhý traverz, nohy jako ze dřeva. Příjemné to není a mě se to přestává líbit. Ostatní nasazují tempo a já se plácám v přicházejícím trápením. Alžběta je na tom asi podobně, jelikož kdyby chtěla, už mi dávno zdrhne, ale netroufám si s ní navázat jakýkoliv pokus o konverzaci. Kontroluji hodinky, odpočítávám kilometry, už bych chtěla seběh v korytě řeky a taky mít za sebou sjezdovku. Někde nahoře,v táhlém úseku, tušíc blížící seběh, se odvážím dát si gel, raději jen půlku. Pořád si říkám, první půlku pojedu klidně, ať mám sílu na druhou. Ale nevím, zda je to tím počasím, dochází mi energie ještě dříve. Přichází dlouhá sjezdovka. Dnes mám hodinky a hlídám si čas z loňska, jsem na tom skoro o hodinku lépe než loni, trošku mi to zvedne náladu, ale energie bohužel nepřidá. Občerstvení si nechám až po seběhu, ať se můžu na co těšit. Jde to pomalu, hrozivě pomalu, pár lidí pustím, ale zbytek je propastně za mnou, vyžírám si to sama v poledním slunci. Začíná se mi dělat nedobře. Jedna věc je od žaludku, ale to už jsme kamarádi, s kým kamarád nejsem, tak s rozruchy ve střevech. Živě si vybavuji Slezský maraton a naprosto totožné příznaky. Co není totožné, tak absence lesa a stromků, plazím se po sjezdovce, což je louka, akorát dost šikmo nahnutá. Přicházím asi do půlky kopce, stojí tam auta a taky Ríša a zase povzbuzuje. Mohla bych ho poprosit o toaleták, anebo po cestě zaběhnout kousek dál do lesa. Nicméně zuby nehty držím vše, co držet jde. Říkám si, aspoň nahoru k té chatce a tam za smrk, bude to rychlejší, a tak se tam doplazím a samou radostí na střeva zapomínám a jako kuželka poražená koulí se sunu k zemi tažena zemskou tíží. Je sucho, ale v tomhle sklonu svah klouže i tak, více méně po všem, co se na něm nachází. Předbíhám pár borců, což mám ráda, i když už dávno vím, že tyhle radosti jsou pouze jepičí a chlapci mě stáhnou bud už na další rovince, nebo v kopci. Dobíhám první kontrolu a těším se na Colu, došla, sakra, co teď? Moje naděje. Dávám si jen banán, víc si nevyberu, jsem holt vybíravka a tak pokračuji na vodu a banán dál. Líbí se mi, že ani ti přede mnou to nehrotí a jdou poklidným tempem v očekávání dalších marasů. Docházíme horský potůček a vesele se v něm rácháme, smýváme ulepené obličeje a ruce a nastupujeme na další kopec. Vím, že bude mírný, nicméně, už tradičně zde přichází krize. Nejdříve jen tak lehce se podsouvá, nutí mě zůstat u potůčku a čabrat nožky, pak mě nutí zastavovat každou chvilku v kopci a pít, nebo očumovat zdejší lesní porost. Prostě mnozí z nás drsných závodníků to znají, když se nechce, tak se hledá tisíc jiných důvodů, které jsou zrovna důležitější než závodění uprostřed závodu. Zase se potkáváme s Alžbětou a tak přemýšlím, jaké důvody má ona, ale zeptat se jí neodvažuji. Suneme se cestou lesem a vcházíme do pasáže která nabízí dlouho hřebenovku po lesních cestách. Už loni jsem se zařekla, že jsem to měla běžet, ale nejraději bych si nafackovala, protože jsem toto své nařízení porušila i letos. Brzy bude polovina a já bych měla začit závodit. Zoufale koukám po hodinkách, ale nic světoborného nevymyslím. Konečně přichází seběh a myslím, že je opět krizový jako loni, už téměř naprázdno sbíhám dlouhý a nekončící úsek, připadám si jako bych měla 100 kilo, k tomu mi batůžek poskakuje na všechny strany a do rytmu kručí v břiše. Zuby nehty to vydržím dolů, k občerstvovačce. Tam se opět neuspokojím, a tak si dám na střídačku salám a banán a hamižnicky si přivlastním dva kelímky s colou a třetí si ještě naliju do lahve. Po 5 sekundách zjišťuji, že to byla fatální chyba, jelikož je Cola nasycená a můj styl je skákající a následně špuntík lahve vystřelí jako čertík z krabičky a ošplíchne nejenom mě, ale i probíhajícího závodníka. Omlouvám se, snažím se Colu vypít během výstupu na Ostrý. Alžbětu jsem nenávratně ztratila. Ovšem o závodění nemůže být řeč. Nejde to vůbec, raději se šplouchám ve studánce na Ostrém, a poslední nejdelší seběh dolů pod Javorový trpím. Připadám si jako bojovník ve výzbroji, táhnoucí z války. Při dopadech jako rytíř v brnění. Konečně běžíme po louce, tam už jsem na pokraji svých sil a nevím jak si počít s posledními nemilosrdnými kilometry do kopce. S ostatními odpadlíky nabízíme ochotně své pořadí, jenom abychom se nemuseli hrnout do kopce před nimi. Potkáváme první křečové "mrtvoly". Posedávají nehnutě, na okrajích stezek a nemluví. Občas mám chuť si přisednout a nemluvit také. Jen čekat na tmu a vlky, kteří mě sežerou. Serpentiny jsou nekonečné, naštěstí se přibližuje značka Lanová dráha a brzy se objevuje i černá sjezdovka, Grande finále. Plazíme se těch posledních stovek metrů neurčitě a bezcílně. Už jsem ani nedoufala, jsem ráda, že je to o hodinu lepší než loni. Ale ten pocit...byl loni o dost lepší. Ale proč, to mi nikdo nedokáže vysvětlit...necítím se unavená, ani zbitá. Dolů na parkoviště sbíhám, a následující dny bez problému. Někdy je těžké hledat příčinu. Každopádně i tak jsem ráda, že jsem letošní ročník absolvovala :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama